Ve věži na pražském letišti panuje klid a ticho. Takto že vypadá jedno z nejstresovějších povolání? „Dokud se nestane nic nestandardního, je to pohodová práce.“ říká řídící letového provozu Markéta Fraňková. Psychickou odolnost trénuje v zaměstnání i doma. Má dvě malé děti a nedávno si pořídila koně.
Létáte ráda?
Ne, já mám celý život strach z létání! Ale od té doby, co pracuju v řízení letového provozu, je to lepší. Uklidňuje mě, když vidím, kolik letadel se denně vrací v pořádku. Myslím, že jsem svou fobii částečně překonala.S malými dětmi ani s piloty si moc nepopovídáte. S letadly komunikujete jen takzvanou frazeologií, protože na delší rozhovor není čas.
Pojďme raději na řídicí věž, kde se cítíte lépe. Průměrně se na českém nebi objeví dva tisíce letadel za den. Kolik jich během služby doprovodíte na zem a do oblak?
V nejvytíženějších časech odřídíme zhruba čtyřicet letadel za hodinu. Když je provoz silnější, práci si dělíme. Na starost tak mám buď přílety, nebo odlety. Takže se dá říct, že za hodinu komunikuju tak s patnácti nebo dvaceti letadly.
Popište mi tedy podrobněji, jak to na věži funguje.
Piloti se v každé fázi obracejí na jinou osobu. Vysvětlím to na modelovém příkladu vzletu, kdy je silný provoz a plná sestava lidí. Komunikace začne, když letadlo stojí a nastupují do něj pasažéři. V ten moment se pilot baví s pozicí „delivery“, dostává základní informace a povolení k letu. Následné popojíždění po letištní ploše už řídí pracovník „ground“, od něj se pilot například dozví, kudy má jet k dráze. A když k ní přijede a je připraven k odletu, přebírá si ho věžník. Ten má na starosti jenom svou dráhu a vzdušný prostor nad letištěm. Od něj dostává povolení k odletu.
Jakmile se letadlo vznese do vzduchu, přesouváme se do osmého patra naší věže, kde sídlí přibližovací služba řízení. Ta má za úkol letadlo bezpečně „vykřižovat“ s přílety. Když vystoupá do určité výšky, přebírá si ho oblastní služba, která sídlí v Jenči. To celé se odehraje třeba za deset minut. Jinak naše směna trvá sedm až jedenáct hodin a střídáme během ní různé pozice, aby byla práce různorodá a zaměstnanec lépe udržel pozornost. Po dvou hodinách řízení máme vždy hodinu pauzu.
V posledních letech ubývá počet zájemců o pozici řídící letového provozu. Do posledního výběrového řízení se jich přihlásilo asi čtyři sta padesát, bývalo to však minimálně dvakrát tolik. Jak probíhá příprava na náročnou profesi?
Když se chcete přihlásit do výběrového řízení, musíte mít angličtinu na úrovni B2 a maturitní vzdělání, víc toho na začátku nepotřebujete. Hned v dalším kole ale testují vaše předpoklady pro práci. Jsou to dovednosti, které se nenaučíte – buď je v sobě máte, nebo ne. Schopnost rychlého rozhodování, odolnost vůči stresu… Pokud uspějete, podrobíte se zdravotní prohlídce a psychotestům. V této fázi lidé vypadávají třeba i kvůli špatnému zraku. Tímto sítem projde zhruba stovka lidí, z nichž se vybere čtyřicet k pohovorům, kde se zkouší i týmová spolupráce. Nakonec jen patnáct až dvacet uchazečů nastoupí do výcviku. Ten trvá zhruba dva roky a během něj vypadne další polovina.
Toto zaměstnání se řadí mezi nejstresovější. Vnímáte to tak?
Je to určitě zodpovědná práce, ale není to tak, že bychom byli od rána do večera ve stresu. Navíc práci řídícího letového provozu dělají psychicky odolní lidé, ostatní výcvikem neprojdou. Sama za sebe nemůžu říct, že by to pro mě byla obrovská nálož stresu, moje vnímání je v tomto ohledu asi jiné. Dokud se děje, co se dít má, je to pohodová práce. Jakmile se ale něco stane, je potřeba odolat krátkodobému stresu, zachovat klidnou hlavu a vymyslet co nejlepší řešení. Náročné je to třeba v létě, když jsou bouřky.
Zachovat si chladnou hlavu. Dá se to nějak naučit? Máte nějaké tipy?
Nejprve se zhluboka nadechnu a vydechnu. Je důležité se na chvíli zastavit a udělat si od situace malý odstup. Podívám se, jestli je to opravdu tak horké, jak to vypadá. Navíc tam nejsem nikdy sama, můžu se tedy poradit, poprosit o pomoc, když už cítím, že je stresu na mě příliš.
Když se pak situace zklidní, můžeme požádat o pauzu, protože tělo na zátěž často reaguje se zpožděním. Potřebujeme se projít, vyklepat si ruce, prostě to rozchodit. Třeba kolegyně šla jednou do sprchy. Navíc máme speciální prostor na odreagování. Je tam fitko, spací boxy, můžeme si číst knížku nebo jinak relaxovat. Často čelíme krátkodobému stresu, domů ale odcházíme s čistou hlavou.
Pojďme to trochu odlehčit. Letí Čech, Rus a Američan… Dál raději pokračovat nebudu, ale povězte mi, existují ohledně leteckých společností nějaké stereotypy?
Určitě. Ve výcviku se o nich nedozvíte, ale je dobré s nimi pracovat. Přemýšlím, jak si můžu dovolit být konkrétní… Mojí noční můrou je, že bude mít problém čínská společnost, protože jejich posádce je prostě špatně rozumět. Britové jsou zase pověstní tím, že přijedou k dráze, zahlásí, že ještě čekají na dokumenty k odletu, a pak to tam blokují. Holanďani se zase pokaždé přihlásí, že mají zpoždění, jestli by tedy nemohli dostat nějakou zkratku. Každá společnost má svoje specifika a i toto mě na mé práci baví.
Vy ale kromě letadel řídíte i domácnost se dvěma malými dětmi. Jak se vám to daří skloubit s náročným směnným provozem v práci?
Upřímně, v práci mi to jde asi líp než doma. Určitě bych ji nemohla vykonávat bez podpory partnera a dalších členů rodiny. Přítel také pracuje na směny, takže se doma střídáme. Občas se stane, že si jenom podáme děti mezi dveřmi. Já chodím do práce na tříčtvrteční úvazek, partner má osmdesátiprocentní. U armády jsou ale pětadvacetihodinové směny, takže jde do práce třeba šestkrát do měsíce. Staršímu chlapečkovi je tři a půl roku, ten už chodí do školky. Mladšímu synovi je rok a půl a v péči o něj se střídáme. Není to snadné, ale zatím jsme přežili a věřím, že už to bude jenom jednodušší.
Vy jste se do práce vracela vždy po půl roce mateřské dovolené a předpokládám, že mezi kolegyněmi nejste výjimkou. Pokud totiž letový provoz neřídíte delší dobu, musíte jít znovu do zácviku. Jak náročné to pro vás bylo?
Když se vrátíte za méně než rok, děláte zácvik bez zkoušky, delší pauze se proto většina z nás snaží vyhnout. Po půl roce jsem do provozu snadno znovu naskočila. Je skvělé, že dostaneme úvazek, o který si řekneme, zaměstnavatel nám vždy vyjde vstříc. Já se po půl roce vracela zhruba na dva dny v týdnu. Ale samozřejmě návrat někdy není úplně jednoduchý. Kolegyně třeba ve své hodinové pauze odsávaly mléko nebo jim rodinní příslušníci vozili děti na kojení. Jsme úplně normální matky, kromě hořícího motoru letadla řešíme i příkrmy a pokakaná bodýčka. S malými dětmi ani s piloty si moc nepopovídáte. S letadly komunikujete jen takzvanou frazeologií, protože na delší rozhovor není čas.
Uděláte mi na závěr malý rychlokurz?
CSA one two three runway two four clear to land. Teď jsem řekla pilotovi Českých aerolinií, že může přistát na dráze.
Markéta Fraňková (30)
K řízení letového provozu se dostala náhodou přes svého otce, který se věnuje hobby letectví.
V roce 2017 prošla náročným výcvikem a stala se v té době nejmladší řídící letového provozu.
Tvrdí, že stresové povolání je důležité kompenzovat koníčky. Pro ni je to jízda na koni a sport.
Letecká frazeologie. Profesionální jazyk řídících letového provozu a pilotů, kterým se dorozumívají a který musí perfektně znát. Pomáhá jasné a stručné komunikaci a předcházení možným nedorozuměním. Spojení má svá přesná pravidla a postupy.
Jediným mezinárodním leteckým jazykem na světě je angličtina, ovšem vnitrostátní provoz v řadě zemí používá národní jazyky a proto i u nás vyžadujeme maturitu nebo certifikát o zkoušce z českého jazyka. Také klademe v ŘLP ČR, s.p. velký důraz na velmi dobrou znalost anglického jazyka již při prvních kolech náborového procesu, kdy jsou zájemci o práci řídícího testováni. Přesto, že vybraní uchazeči při nástupu do kurzu v roli žáka anglickým testem úspěšně prošli, jejich studium letecké frazeologie začíná hned v obecné části výcviku během prvních měsíců. Čím dříve se „sžijí“ s pravidly radiové komunikace a frazeologie, tím lépe se mohou soustředit na výuku samotného řízení letového provozu. a že těch věcí, na které je potřeba se zpočátku soustředit není málo, potvrzuje i Tomáš Volena, řídící letového provozu, který také vedl hodiny frazeologie letošních nejmladších řlp žáků.
Jak to na takových prvních hodinách vypadá a jaký je pohled Tomáše, který ještě není tak dlouho od získání licence řídícího letového provozu a mnohé „perné chvíle“ z průběhu výcviku má ještě v živé paměti? na to se můžete podívat v tomto krátkém videu.
Píše se březen roku 2018 a my začínáme s uveřejňováním prvních výtvorů nově vnikajícího HR marketinku v ŘLP. Hlavní vizí je dělat takové věci, které přinesou široké veřejnosti, nejenom fanouškům z oblasti letectví, informace o podniku a hlavně jeho lidech, jejich práci a prostředí ve kterém se pohybují. Proč? Důvodů je hned několik, ale tím nejhlavnějším je „dávat o ŘLP ČR a jeho skvělých lidech vědět“ a kvalitní posily do našich řad přitahovat i v budoucnu.
Za více než rok jsme zveřejnili mnoho materiálů a informací a také víme, že nejvíce a nejčastěji obsazovanou pozicí v ŘLP je pozice řídící letového provozu, na kterou děláme dvakrát ročně nábor. Pravděpodobně je to pro mnohé i nejčastější profese, kterou si s Řízením letového provozu ČR lidé spojují. V médiích se setkáváme s komentáři a rozhovory těchto profesionálů, kteří často již léta zkušeně a bezpečně „ovládají“ české nebe. Dokážete si však představit jaká vypadá cesta řídícího letového provozu úplně od začátku? Jak moc nebo málo jsou žáci připravení a zorientovaní v oboru na svém „startu“ do své vysněné profese? Jaké mají vzdělání, věk, s čím se budou potkávat ve výcviku a jaké překážky, vzestupy a pády je čekají, než vylezou úplně na vrchol a získají licenci řídícího letového provozu? a kolik se jich toho vysněného okamžiku dočká?
A proto jsme se v dubnu seznámili s nejčerstvějším výcvikovým kurzem žáků a požádali je o svolení zdokumentovat jejich počátky v ŘLP. Uvidíme, zda se nám společná cesta podaří a celkový obrázek o této zajímavé profesi doplníme novými informacemi a možná některým dalším pomůžeme překonat obavy a strach odvážit se přihlásit do náboru, který může být založený na zbytečných domněnkách z neznáma.
Pokud ve Vás tento sloupek vzbudil alespoň malou zvědavost, budeme rádi, když nás na cestě s žáky nepřestanete sledovat a podržíte jim palce, ať jich do cíle dojde co nejvíce. a pokud jste se ještě s touto skupinou nestačili seznámit, můžete v tomto krátkém videu.
Na konci ledna jsme se s kolegy řídícími vypravili na každoroční zimní „olympiádu“ řídících letového provozu, která se jmenuje Golden Flight Level. Jednalo se už o 44. ročník těchto týdenních radovánek, kterých se každoročně účastní zhruba šest stovek našich kolegů z celého světa. Tentokrát jsme se sešli v ruském Soči, z českého ŘLP nás vycestovalo celkem deset. Nechci detailně popisovat průběh celého týdne a výsledky jednotlivých závodů (vše je k dispozici na stránkách www.gfl2019.com), zastavil bych se ale u jedné nešťastné události, která ale ve finále báječně demonstrovala něco, čemu se dlouhodobě říká GFL Spirit.
Trofej zvaná GFL Spirit se každoročně uděluje týmu, který se výraznou měrou zaslouží o to, že naše týdenní setkání je skutečně nezapomenutelné, a to nejen pro více než přátelskou atmosféru – dalo by se to trochu přirovnat k ceně fair-play, která se uděluje například v různých sportovních odvětvích. Letos vyhrál tuto cenu mnichovský tým, ovšem zasloužili by si jí řídící letového provozu z celé Evropy.
Během úterního závodu na běžkách upadla v jednom ze sjezdů naše kolegyně z Paříže tak nešťastně, že si poranila páteř a musela být hospitalizována. V nemocnici v Soči strávila skoro dva týdny, než se její stav zlepšil natolik, aby mohla být letecky odvezena nazpět do Francie. Jak to v podobných případech bývá, tak neletěla standardní linkou, ale leteckou ambulancí, tedy privátním letem ze Soči přímo do Paříže (s dotankováním v Bukurešti). Tento typ letu má standardně přednost před ostatními „běžnými“ lety (stejně jako má například sanitka přednost na silnici), ale přesto musí respektovat letové cesty, které nejsou přímo z bodu A do bodu B, ale různě se nad jednotlivými státy klikatí. Kapitán pařížského týmu nás (ostatní kapitány) v naší společné konverzaci na WhatsAppu informoval o plánovaném převozu jeho kolegyně a nastalo něco nevídaného – každý z kapitánů, přes jejichž území byl let naplánován, se začal intenzivně angažovat v tom, aby dotyčný let byl co možná nejpřímější, aby ona klikatá trasa letu byla co možná nejrovnější. Ve finále tahala celá Evropa za jeden provaz, daný let byl o několik desítek minut kratší a naše francouzská kolegyně byla zpět doma u svých blízkých výrazně dříve. Jako bonus ještě dostala mnoho přání rychlé rekonvalescence skrze piloty letu, snad jí to alespoň trochu potěšilo.
Jak vidíte, řídící letového provozu jsou jedna velká rodina – státní hranice v naší branži nejsou důležité, hlavní je umět táhnout za jeden provaz! Ukázku „komunikační šňůry“ můžete vidět níže.
Projekt Ježíškova vnoučata vznikl na podzim roku 2016, kdy si novinářka Olga Štrejbarová při jednom ze svých natáčení uvědomila, že často až třetinu obyvatel domovů pro seniory tvoří ti, kteří už nikoho nemají. Vánoční dárek nedostali mnohdy roky a období svátků pro ně bylo spíš časem prázdnoty než radosti. Rozhodla se to proto změnit, a tak Ježíškova vnoučata v prvním roce dokázala splnit babičkám a dědečkům během dvou měsíců na 600 vánočních přání. V roce 2017 se k organizaci Ježíškových vnoučat připojil i Český rozhlas, díky čemuž mělo přes 14 000 seniorů poprvé po letech hezké Vánoce. A jak se daří letos? Prodejní portál Slevomat, který se zapojil v tomto roce, hlásí na konci listopadu prodej voucherů na konkrétní, většinou nákladnější dárky pro seniory částku 3 miliony korun a již nyní má projekt na 10 000 splněných přání! U nás v ŘLP jsme proto rádi, že můžeme být součástí tohoto krásného charitativního počinu.
Kromě jiných se zapojili do plnění přání také moderátoři a reportéři Radiožurnálu, ti si na webu projektu sami vybrali, komu chtějí udělat radost. Lucie Výborná zvolila přání pana Josefa z Přeštic – ten se totiž vždy chtěl podívat do střediska Řízení letového provozu na letištní věž. V pondělí 26. listopadu jsme ho tak přivítali i se štábem na naši „domácí půdě“.
Pan Josef, kterému je 81 let, je podle vedoucí přeštického stacionáře Michaely Cimické příkladem osudu, který ještě loni v létě vypadal jako definitivně završený: „Byl na tom opravdu hodně špatně psychicky, celé dny jen prospal“. Svůj osobní příběh okomentoval pan Josef ještě před prohlídkou v ŘLP: „Já jsem měl zaplacenej zájezd na Island, tejden předtím se se mnou něco stalo. Nevím, nikdo neví co, prostě jsem se probudil v nemocnici.“ „No a pak se stal zázrak. Pán začal být den ode dne lepší, až jsme se dostali do této finální podoby,“ popisuje v reportáži Radiožurnálu ošetřovatelka pana Josefa. Jeho návštěva byla pro nás všechny moc příjemná a najednou si říkáte, že to má veliký smysl, když osobně vidíte upřímné emoce a slyšíte bezprostřední reakce: „Já jsem si nikdá nepředstavoval, nikdá, že něco takového uvidím. Myslel jsem, že se kouknu maximálně někde z okýnka. Ať si říká, kdo chce, co chce, ale já už po dnešku můžu říct, já jsem tam opravdu byl, já to viděl, já tam na té židličce seděl, na uších sluchátka a všechno to slyšel.“
S Ježíškovými vnoučaty je spojen nejen náš podnik jako celek, ale i jedna z našich řídících se osobně tohoto projektu zúčastnila letos podruhé. Loni splnila hned dvě přání – zprostředkovala setkání canisterapeutky v seniorském domě v Lamperticích a pořídila babičce z Hořovic ergonomický podsedák. Letos zase splnila sen jedné babičce z Prahy, která si přála být opět „šmrncovní“. Vzala ji proto ke kadeřnici a pořídila jí nový účes, díky kterému paní omládla nejméně o dvacet let. Věříme, že takových, kteří plní přání ostatním, je v ŘLP více, protože mít se dobře a dopřát to i ostatním, je moc krásné poslání.
Rok se s rokem sešel a tak jsme již potřetí zamířili na basketbalový turnaj CBC Touch and Go. Jubilejní 10. ročník hostila bulharská Sofie a hned na začátek se sluší říci, že organizačně se vše povedlo na výbornou. Stejně jako se každý rok rozrůstá počet týmů v turnaji, roste i počet členů našeho týmu a s tím i naše ambice. Po desátém a osmém místě v předchozích dvou letech jsme si dali za cíl naše umístění opět o něco vylepšit. 10 hráčů (z toho jeden nový Hightower z řad ŘLP žáků, jedna motorová myš od pseudopilotů a již osvědčené posily z řad techniků) plus nezbytný Gin & Tonic kustod dávali tušit, že máme slušně našlápnuto.
Již tradičně se první večer během kapitánského dýchánku rozlosovávají skupiny. Vzhledem k výsledku by člověk řekl, že nám do základní skupiny los přidělil nasazený tým ze Srbska, naše rivaly Němce a nováčky z Holandska díky tzv. karlovarské losovačce. Obě losující kapitánky (týmu Praha i německých The Airballs) však svorně prohlašují, že vše proběhlo v naprostém pořádku. Tušili jsme, že o postup ze skupiny z druhého místa do Top 8 budeme bojovat s Němci, což se po prohře se Srby a výhře nad Holanďany naplnilo. Matematika byla jasná – kdo vyhraje souboj ČR vs. Německo, postoupí do čtvrtfinále. Právě s Němci jsme před rokem o bod prohráli, takže jsme měli dvojnásobnou motivaci. Po lehce nervózním začátku, kdy to vypadalo, že je na obou koších poklička, jsme se ještě před půlkou zápasu odpoutali a vyhráli rozdílem třídy 27:6. Po bujarých oslavách a s pocitem, že horší než minulý rok neskončíme, jsme druhý hrací den nastoupili ve čtvrfinále proti domácím Bulharům. I těm jsme měli co vracet, protože nás vloni ve stejné fázi turnaje porazili o 20 bodů. Brzy se však ukázalo, že letos hrají proti úplně jinému týmu (názorné taktické porady se skleničkami G&T a golfovými míčky přinesly své ovoce). Od začátku to byla obrovská bitva pod oběma koši. Na naší straně dominovala perfektní týmová obrana, která postupem času více a více znervózňovala domácí. Ve vyrovnaném a vyhecovaném zápase, kdy jsme ještě 22 sekund před koncem prohrávali o jediný bod, nám domácí nesportovními fauly a technickou chybou za diskuzi s rozhodčími darovali 5 trestných hodů a my jsme zápas otočili. Z radosti nad tímto úspěchem vznikl nový týmový pokřik, který nás zavedl do centra Sofie a minimálně polovina týmu zapomněla, že nás druhý den čeká bitva o medaile. Opilí nejen pocitem vítězství jsme se po cestě zpět na hotel nechali až přiliš jednoduše okrást bulharskými taxikáři, nicméně to nám ani moc nevadilo, protože i tak byly jízdy po městě až směšně levné – mají se v Bulharsku ještě co učit od svých pražských kolegů. Pojem “Sekošův taxík” se však stal legendárním.
Poslední hrací den jsme odehráli semifinále s Bosnou a zápas o třetí místo se Srbskem. Oba dva zápasy jsme prohráli a sportovně musíme uznat, že všechny týmy, které se umístily nad námi, byly lepší a čtvrté místo bylo pro letošek maximálním možným výsledkem. Chtěl bych zde poděkovat všem, kteří se za náš podnik turnaje zúčastnili. Každý měl v týmu svoji nezastupitelnou roli.
Ná závěr jenom dodám, že neusínáme na vavřínech a ihned začneme trénovat na další ročník, který bude příští rok hostit slovinská Lublaň. Těšíme se a doufáme, že příště pojedeme v ještě větším počtu.
Případní zájemci o tréninky či účast na turnaji můžou kontaktovat Lukáše Ficnera (ficner@ans.cz) či Věrku Matějovou (matejova@ans.cz).
Veletrh práce Profesia days je nejoblíbenější a nejnavštěvovanější kariérní veletrh v České republice. Je to opravdu tak? A jaký efekt to pro nás, jako vystavovatele, má v dnešní době, kdy nezaměstnanost v ČR klesá na historické minimum za posledních více než 22 let?
Udělat si vlastní zkušenost bylo hlavním cílem naší premiérové účasti na otevřeném veletrhu práce. Reprezentovat silnou značku ŘLP ČR s. p., přijít do kontaktu s konkurencí, potkat se osobně se zájemci o práci, zjišťovat jaké je vnímání široké veřejnosti nás jako potencionálního zaměstnavatele v různých oborech. S tímto očekáváním jsme navštívili veletrh s početným náborovým týmem.
Přiblížit si živou atmosféru veletrhu a naší výstavní plochy můžete TADY.
Jak veletrh vypadal v číslech?
• Více než 130 vystavovatelů.
• Přes 8 000 návštěvníků za dva dny, „genderové“ vyvážení, s hlavní věkovou skupinou mezi 25-45 lety.
• 60 přednášek a 30 speakrů.
Podle průzkumu a z osobních rozhovorů jsme si potvrdili, že ŘLP je stále spojováno hlavně s pozicí řídícího letového provozu. Návštěvníky na první pohled často ani nenapadlo zajímat se o práci u nás na jinou pozici. Profesi řídícího letového provozu vnímá veřejnost jako stresové zaměstnání s obrovskou zodpovědností vyžadující speciální vzdělání. To jsou pro nás velmi důležitá sdělení, na která se ve svých náborových aktivitách potřebujeme čím dál více soustředit. Bořit mýty jak o práci řídících, tak o stále malém povědomí ŘLP ČR s. p. jako o zaměstnavateli vhodném i pro technické a jiné profese.
Závěrem moc děkujeme všem, kteří Sekci lidských zdrojů pomáhají „ v terénu“ s náborovými aktivitami osobně, mají zájem zlepšovat informovanost veřejnosti a mluvit o své práci na veřejnosti a skvěle tak reprezentovat a budovat silnou značku na trhu.
Již od roku 2009 se bajkeři z řad zaměstnanců ŘLP pravidelně účastní cyklistického závodu po krásách Jizerských hor – Čt Author Cup (do roku 2012 Nova Author Cup).
Říjnové Jizerky nám za ta léta ukázaly snad všechny své tváře. Zažili jsme déšť, sněžení, mlhu i zimu. Letos to byla tvář nejpřívětivější – krásné, slunečné a teplé počasí.
V sobotu 13. října se na start závodu v Bedřichově postavilo bezmála tři a půl tisíce cyklistů, z toho devět reprezentovalo ŘLP bike team. O dobré přípravě našich reprezentantů svědčí, že osm z nich šedesáti osmi kilometrovou trať absolvovalo v čase pod tři hodiny. Tomu devátému v tom zabránili pouze technické problémy, které ho donutily odstoupit. V soutěži týmů jsme se umístili na skvělém 24. a 25. místě ze 103 přihlášených týmů.
Letošní cyklistická sezóna je tímto závodem pro ŘLP bike team uzavřená.
Na shledanou v té další, třeba při týmové vyjížďce!
V tento den slaví svůj svátek lidé, díky kterým se na nebi bezpečně pohybují tisíce letadel, lidé, díky kterým se denně z místa A do místa B přepraví statisíce lidí, lidé, jejichž práce je nesmírně důležitá a přitom skoro neviditelná. Nikde se o nich moc nepíše, a přesto jsou součástí mnoha životů.
Čeští řídící letového provozu patří mezi evropskou špičku! Rádi bychom jim tímto krátkým spotem vzdali hold našim řídícím.
Zdraví, jedna z nejcennějších hodnot v životě člověka, jedno z nejčastěji vyhledávaných klíčových slov na internetu a téma, které je pro nás jako zaměstnavatele velice důležité.
Péče o zdraví zaměstnanců je v našem pracovním prostředí jedním z předních témat. Máme k dispozici nadstandardní zdravotní služby a absolvování pravidelných lékařských prohlídek jsou dány nejen legislativou, ale také vnitřními předpisy. Zároveň si však mnozí uvědomujeme, že dnešní doba je rychlá, stresu není málo, všechny tyto faktory se sčítají a dříve nebo později se vše může podepsat na naší tělesné i duševní kondici. A ruku na srdce. Najdeme si všichni včas chvilku pro konzultaci s odborníky a vyhledání informací, když nás vlastní tělo varuje, že se mu něco nelíbí?
Proto jsme rozvinuli na personálním oddělení myšlenku přivést preventivní program lidem blíže a vznikl Den zdraví. Pokud jste neměli čas se ho zúčastnit, vězte, že bylo na co koukat a co se dozvědět.
Den začal brzy ráno milým přivítáním a rozdáváním vitamínových ovocných kelímků všem příchozím nebo možností se energeticky probudit na ranní lekci jógy. Od osmi hodin byli připraveni odborníci, aby nám vyšetřili zrak, změřili krevní tlak, podívali se na to, kolik nám v krvi koluje cukrů, jaká je vitální kapacita našich plic a ženy si mohly zajít na preventivní vyšetření prsou. Cenné rady a bohaté zkušenosti předávala naše známá lektorka první pomoci přímo na zážitkově zpracovaných ukázkách s figurantem. Po bohatém zdravotním kolečku jste mohli zkonzultovat stav vašich chodidel a před pestrou nabídkou zdravě zaměřených obědů jste mohli nasát informace o životním stylu a stravování pro zlepšení zdraví. Ani pohybová péče o tělo nebyla zanedbána. Na místě jste měli možnost získat měsíční volnou kartu Multisport Benefit a zaregistrovat se, nebo se poradit s jedním z našich fyzioterapeutů, jak správně sedět v kanceláři na židli či se mu svěřit s dalšími bolavými problémy vašeho těla.
Tato půldenní akce byla opravdu nabitá, externí odborníci měli „plné ruce práce“, ale s tím jsme počítali, a je to jen a jen dobře. Protože upozornit na možnou blížící se zdravotní komplikaci, byť i jednoho z tisíce, váhu pro nás má!
Malé „video ohlédnutí“ za páteční akcí najdete zde.
Často se setkáváme s tím, že kolem výběru na pozici řídícího kolují různé mýty a nepravdy, a tak jsme se některým podívali na zoubek.
VZDĚLÁNÍ
Domněnka
Abych se mohl stát řídícím, musím mít vysokoškolské vzdělání v oboru letectví.
Skutečnost
Abyste se mohl stát řídícím, stačí vám středoškolské vzdělání s maturitou v jakémkoliv oboru.
JAZYKY
Domněnka
Angličtina na základní úrovni musí stačit, těch pár odborných frází se naučím v průběhu.
Skutečnost
Jako budoucí řídící musíte mít angličtinu v malíčku minimálně na úrovni B2 dle CEFR. Vaše znalosti ověří test z anglického jazyka, který absolvujete hned v první části výběrového řízení.
Domněnka
Nepocházím z ČR a nemluvím příliš dobře česky, ale mám perfektní angličtinu, stačí to na pozici řídícího?
Skutečnost
Český jazyk je pro tuto pozici nezbytný, takže pokud není čeština vaším rodným jazykem a nemáte maturitní zkoušku z ČJ, budeme požadovat zkoušku z českého jazyka minimálně na úrovni B2 dle CEFR. Seznam institucí, jejichž osvědčení / certifikáty ŘLP ČR, s. p. akceptuje, je uveden zde.
PSYCHICKÁ ZPŮSOBILOST
Domněnka
Slyšel jsem, že být řídícím letového provozu je stresové a psychicky náročné povolání.
Skutečnost
Budeme k vám upřímní, není to procházka růžovou zahradou, stejně jako mnohá další zodpovědná povolání. Žáci jsou v průběhu téměř dvouletého výcviku nepřetržitě cvičeni ke zvládání všech možných stresových situací, se kterými se ve své praxi mohou setkat. Zátěž se zvyšuje tak, aby se v praxi při výkonu povolání stres eliminoval na minimum.
FYZICKÁ ZPŮSOBILOST
Domněnka
Nemůžu se stát řídícím, protože nosím brýle.
Skutečnost
Zdravotní předpoklady pro způsobilost řídících jsou poměrně velké, ale určitě není pravda, že pokud nosíte brýle, je to překážka, která by vám bránila stát se řídícím. Mnozí kolegové brýle nosí, a to, zda by Vás zrak mohl handicapovat, musí posoudit odborný lékař v rámci zdravotní prohlídky. Zdravotní prohlídka je jedním z povinných kol výběrového řízení. Ověření zdravotní způsobilosti zajišťuje v souladu s nařízením Komise (EU) č. 2015/340 akreditované zařízení, kterým je Ústav leteckého zdravotnictví v Praze.
Domněnka
Je mi 35 a myslím, že už jsem moc starý na to, abych se stal řídícím letového provozu.
Skutečnost
Maximální věková hranice není stanovena. Nicméně, s věkem se přirozeně ztrácí výkonnost, kterou také v testech hodnotíme. Je to však veličina velice individuální, proto maximální hranici neurčujeme.
TRESTNÍ BEZÚHONNOST
Domněnka
V rejstříku mám záznam, mohu se i přesto ucházet o pozici řídícího letového provozu.
Skutečnost
Trestní bezúhonnost je jeden ze základních požadavků pro výběr řídících letového provozu. ŘLP ČR, s. p. je jako poskytovatel letových navigačních služeb subjektem spolupodílejícím se na ochraně civilního letectví České republiky před protiprávními činy dle legislativy a současně subjektem kritické infrastruktury ČR dle legislativy.
Výběrové řízení na pozici řídící letového provozu je v plném proudu. Pokud jste právě přišli na to, že splňujete všechny základní předpoklady, neváhejte a přihlaste se ZDE
Dny NATO v Ostravě & Dny Vzdušných sil AČR jsou největší bezpečnostní přehlídkou v Evropě. Mottem akce je „Naše bezpečnost není samozřejmost a bez bezpečnosti není prosperita“. Bezpečnost je i naší prioritou, která má přednost před komerčními, provozními a dalšími cíli. Dnů NATO se pravidelně účastníme a ani letos jsme nechyběli. Byly to dny plné práce, slunce a zajímavé podívané a že se povedly, to dokazuje hojná účast s 220 000 návštěvníky. Nebyli jste mezi nimi? Nevadí. Pojďte se podívat na krátký sestřih, jak to letos vypadalo. Po třetí minutě videa Vás zavedeme přímo do děje na stánek Řlp, kde uvidíte, jak se věnujeme návštěvníkům my s našim týmem.
to nejsou jen slova z písničky zpěvačky Celeste Buckingham. Tak doznívá pouliční atmosféra z druhé zářijové soboty, kdy jsme se v podvečer již po několikáté sešli ve startovních koridorech běžeckých závodů Birell Grand Prix v centru Prahy.
Závod je to velice oblíbený, potkávají se v něm jak výkonnostní sportovci, kteří přicházejí s cílem pokořit osobní rekordy, tak velká řada účastníků, kteří si závod chtějí užít a vychutnat si úžasnou atmosféru večerní Prahy. Potkáte zde i ty, kteří svou účastí pomáhají ostatním.
Náš ŘLP tým byl také smíšený, a to nejen co se pohlaví týče. Jsou mezi námi velice kvalitní běžci a sportovci, ale také „hobíci“, kteří se prostě rádi hýbou, nemají tolik natrénováno, ale přijdou si rádi zazávodit a reprezentovat. Letos nás běželo 21 v 7 týmech, dva smíšené, jeden ženský a čtyři mužské. A jaká byla jejich motivace? Řekla bych – individuální, vnitřní, prostě taková, která člověka vytáhne z řídící či kancelářské židle a donutí ho obout si tenisky a strávit sobotní večer v pohybu v ulicích.
A jak to všechno dopadlo? Dobře. Všichni doběhli do cíle v limitu a bez zranění, dohromady naše nohy uběhly 210 km a nejlepší z nás měl na 10km trase čas 34 minut a v celkovém pořadí se umístil na krásném 61. místě z téměř 2 000 běžců stejné věkové kategorie. Moc gratulujeme a těšíme se, že se budeme moci zúčastnit i dalších závodů a reprezentovat Řízení letového provozu ČR, s. p., i v příštím roce.
Z médií často slýcháme, že být řídícím letového provozu je velice stresovou záležitostí. Ano, stres je pojem, který je skloňován dnes a denně, a to nejen v tomto zaměstnání, ale v uspěchaném světě 21. století celkově. Proto je pro nás nesmírně důležité umět s ním pracovat. Je mnoho cest a způsobů, jak se stresu zbavit, jak ventilovat pracovní zátěž nebo prostě jak upustit páru. Spolehlivým pomocníkem při odbourávání stresu se ukázal SPORT. Řada našich kolegů má tuto metodu zvládnutou na jedničku, důkazem toho je o víkendu pořádaný závod Dračích lodí, kterého se letos poprvé zúčastnil i tým Řízení letového provozu, s. p.
31. srpna – 2. září 2018 se letos již po třinácté konaly závody Dračích lodí v Berouně. A jaký byl letošní ročník poprvé i s posádkou ŘLP, s. p., jsme se zeptali Jakuba, jednoho z účastníků našeho týmu. Tady je jeho odpověď:
„U nás mezi řídícími fungují mnohaleté tradice různých sportovních týmů – FOTBALOVÝ tým letos bojoval v Německu a Portugalsku, HOKEJOVÝ tým měl své turnaje na Slovensku a v Rusku, skupina LYŽAŘŮ soutěžila na severu Švédska … Napadlo nás, že bychom mohli přidat také nějaký vodní sport, proto jsem pozval své kolegy do mého „domovského“ Berouna a založili jsme (snad) úspěšnou tradici účasti týmu ŘLP na klání dračích lodí. Výhodou je, že tato aktivita není časově náročná (je pouze jednodenní), takže i v náročném letním provozu, který panuje nad českým nebem, jsme si dokázali udělat čas, poskládali jsme tým a vyrazili do boje.
Z důvodu pracovního vytížení jsme v pátek vypustili dobrovolný trénink přímo na vodě a taktiku jsme namísto toho probírali pouze teoreticky, o to však důkladněji, až do pozdních nočních hodin. Navíc jeden z kolegů o půlnoci vstoupil do svého narozeninového dne (jmenuje se Robin, je mu čerstvých sedmadvacet a děvčata – je single!), takže je logické, že se nám večerka malinko protáhla.
V sobotu nás čekaly celkem tři jízdy, trať měřila dvě stě metrů a vypadalo to jako hračka. S odstupem dvou dnů mohu říct, že to hračka nebyla! První jízdu jsme se ještě hledali, nebyli jsme příliš sladění, někteří z nás možná ještě trochu spali (dosáhli jsme času 1:03:25), druhá byla již o poznání kvalitnější (1:00:13) – dostali jsme se tak do boje o 17. místo (z celkových 40 účastníků!). Nakonec jsme skončili osmnáctí, což je při premiéře jistě solidní úspěch. Ještě důležitější však je, že si to všichni účastníci i přes nepřízeň počasí užili, a jednohlasně jsme se shodli, že napřesrok pojedeme zase – a tentokrát to dáme pod minutu!
Díky patří našemu zaměstnavateli za uhrazení startovného a poskytnutí epesních týmových triček, která nám všichni záviděli. Ostudu jsme (téměř) jistě neudělali!“
Chcete nás vidět i slyšet? A uvažujete o práci v našem podniku? A nebo jste na to zatím nepomysleli? Nevadí, teď máte skvělou příležitost. Ať jste technického zaměření nebo by Vás zajímala práce řídícího letového provozu, přijďte za námi 23. 5. 2018 ve 14,00 hod na ČVUT FD, Konviktská 20, Praha 1, místnost K-309. Budeme tu pro Vás a rádi s Vámi!
Možná jen málo z Vás si dokáže konkrétně představit co všechno obnáší každodenní rutina práce řídících letového provozu. Jen málo z Vás k nám může nahlédnout a blíže nasát atmosféru. Pokud Vás to zajímá, máme pro Vás článek, díky kterému budete o kousek blíž….. Promluvili jsme do médií
Pokud si přejete dozvědět se o možnostech práce v ŘLP ČR, s. p. více, rezervujte si ve svých diářích následující termíny akcí, kterých se v letošním roce s náborovým týmem plánujeme zúčastnit.
8. – 9. 3. 2018 – Flying 4 Students v Praze
21. 3. 2018 – Veletrh pracovních příležitostí při ZČU v Plzni
27. 3. 2018 – Veletrh iKariéra ČVUT v Praze
11. 4. 2018 – Kariérní den ČVUT/FD v Praze
17. 4. 2018 – Veletrh iKariéra VUT v Brně 2018
23. 5. 2018 – ČVUT FD v Praze
22. 6. 2018 – Žilinská univerzita Mezinárodní konference v Žilině
15. -16. 9. 2018 – Dny NATO v Mošnově
7.- 8. 11 2018 – Profesia days Výstaviště PVA EXPO Praha
8. a 9. března jsme byli s náborovým týmem součástí mezinárodní konference Flying 4 Students. Prahu navštívilo 10 osobností světového letectví a my mezi nimi! Sdíleli jsme mnoho užitečných informací pro zájemce o práci v podniku a soutěžili jsme o atraktivní zážitkový den “ řídícím letového provozu na zkoušku“. A kdo je ten šťastný? (Pokračování textu…)
Spánek, biorytmy člověka, regulace únavy – součást každého z nás a my už po přednášce víme více.
Útvar provozní bezpečnosti zorganizoval v rámci implementace systému řízení rizik souvisejících s únavou přednášku pro naše zaměstnance na téma Biorytmy člověka, spánek a regulace únavy. Doc. RNDr. Zdeňka Bendová, Ph. D. a PhDr. Michal Šmotek nás obohatili zajímavostmi.
Říjnové Jizerky nám za ta léta ukázaly snad všechny své tváře. Zažili jsme déšť, sněžení, mlhu i zimu. Letos to byla tvář nejpřívětivější – krásné, slunečné a teplé počasí.
