Na konci ledna jsme se s kolegy řídícími vypravili na každoroční zimní „olympiádu“ řídících letového provozu, která se jmenuje Golden Flight Level. Jednalo se už o 44. ročník těchto týdenních radovánek, kterých se každoročně účastní zhruba šest stovek našich kolegů z celého světa. Tentokrát jsme se sešli v ruském Soči, z českého ŘLP nás vycestovalo celkem deset. Nechci detailně popisovat průběh celého týdne a výsledky jednotlivých závodů (vše je k dispozici na stránkách www.gfl2019.com), zastavil bych se ale u jedné nešťastné události, která ale ve finále báječně demonstrovala něco, čemu se dlouhodobě říká GFL Spirit.
Trofej zvaná GFL Spirit se každoročně uděluje týmu, který se výraznou měrou zaslouží o to, že naše týdenní setkání je skutečně nezapomenutelné, a to nejen pro více než přátelskou atmosféru – dalo by se to trochu přirovnat k ceně fair-play, která se uděluje například v různých sportovních odvětvích. Letos vyhrál tuto cenu mnichovský tým, ovšem zasloužili by si jí řídící letového provozu z celé Evropy.
Během úterního závodu na běžkách upadla v jednom ze sjezdů naše kolegyně z Paříže tak nešťastně, že si poranila páteř a musela být hospitalizována. V nemocnici v Soči strávila skoro dva týdny, než se její stav zlepšil natolik, aby mohla být letecky odvezena nazpět do Francie. Jak to v podobných případech bývá, tak neletěla standardní linkou, ale leteckou ambulancí, tedy privátním letem ze Soči přímo do Paříže (s dotankováním v Bukurešti). Tento typ letu má standardně přednost před ostatními „běžnými“ lety (stejně jako má například sanitka přednost na silnici), ale přesto musí respektovat letové cesty, které nejsou přímo z bodu A do bodu B, ale různě se nad jednotlivými státy klikatí. Kapitán pařížského týmu nás (ostatní kapitány) v naší společné konverzaci na WhatsAppu informoval o plánovaném převozu jeho kolegyně a nastalo něco nevídaného – každý z kapitánů, přes jejichž území byl let naplánován, se začal intenzivně angažovat v tom, aby dotyčný let byl co možná nejpřímější, aby ona klikatá trasa letu byla co možná nejrovnější. Ve finále tahala celá Evropa za jeden provaz, daný let byl o několik desítek minut kratší a naše francouzská kolegyně byla zpět doma u svých blízkých výrazně dříve. Jako bonus ještě dostala mnoho přání rychlé rekonvalescence skrze piloty letu, snad jí to alespoň trochu potěšilo.
Jak vidíte, řídící letového provozu jsou jedna velká rodina – státní hranice v naší branži nejsou důležité, hlavní je umět táhnout za jeden provaz! Ukázku „komunikační šňůry“ můžete vidět níže.
