Ve věži na pražském letišti panuje klid a ticho. Takto že vypadá jedno z nejstresovějších povolání? „Dokud se nestane nic nestandardního, je to pohodová práce.“ říká řídící letového provozu Markéta Fraňková. Psychickou odolnost trénuje v zaměstnání i doma. Má dvě malé děti a nedávno si pořídila koně.
Létáte ráda?
Ne, já mám celý život strach z létání! Ale od té doby, co pracuju v řízení letového provozu, je to lepší. Uklidňuje mě, když vidím, kolik letadel se denně vrací v pořádku. Myslím, že jsem svou fobii částečně překonala.S malými dětmi ani s piloty si moc nepopovídáte. S letadly komunikujete jen takzvanou frazeologií, protože na delší rozhovor není čas.
Pojďme raději na řídicí věž, kde se cítíte lépe. Průměrně se na českém nebi objeví dva tisíce letadel za den. Kolik jich během služby doprovodíte na zem a do oblak?
V nejvytíženějších časech odřídíme zhruba čtyřicet letadel za hodinu. Když je provoz silnější, práci si dělíme. Na starost tak mám buď přílety, nebo odlety. Takže se dá říct, že za hodinu komunikuju tak s patnácti nebo dvaceti letadly.
Popište mi tedy podrobněji, jak to na věži funguje.
Piloti se v každé fázi obracejí na jinou osobu. Vysvětlím to na modelovém příkladu vzletu, kdy je silný provoz a plná sestava lidí. Komunikace začne, když letadlo stojí a nastupují do něj pasažéři. V ten moment se pilot baví s pozicí „delivery“, dostává základní informace a povolení k letu. Následné popojíždění po letištní ploše už řídí pracovník „ground“, od něj se pilot například dozví, kudy má jet k dráze. A když k ní přijede a je připraven k odletu, přebírá si ho věžník. Ten má na starosti jenom svou dráhu a vzdušný prostor nad letištěm. Od něj dostává povolení k odletu.
Jakmile se letadlo vznese do vzduchu, přesouváme se do osmého patra naší věže, kde sídlí přibližovací služba řízení. Ta má za úkol letadlo bezpečně „vykřižovat“ s přílety. Když vystoupá do určité výšky, přebírá si ho oblastní služba, která sídlí v Jenči. To celé se odehraje třeba za deset minut. Jinak naše směna trvá sedm až jedenáct hodin a střídáme během ní různé pozice, aby byla práce různorodá a zaměstnanec lépe udržel pozornost. Po dvou hodinách řízení máme vždy hodinu pauzu.
V posledních letech ubývá počet zájemců o pozici řídící letového provozu. Do posledního výběrového řízení se jich přihlásilo asi čtyři sta padesát, bývalo to však minimálně dvakrát tolik. Jak probíhá příprava na náročnou profesi?
Když se chcete přihlásit do výběrového řízení, musíte mít angličtinu na úrovni B2 a maturitní vzdělání, víc toho na začátku nepotřebujete. Hned v dalším kole ale testují vaše předpoklady pro práci. Jsou to dovednosti, které se nenaučíte – buď je v sobě máte, nebo ne. Schopnost rychlého rozhodování, odolnost vůči stresu… Pokud uspějete, podrobíte se zdravotní prohlídce a psychotestům. V této fázi lidé vypadávají třeba i kvůli špatnému zraku. Tímto sítem projde zhruba stovka lidí, z nichž se vybere čtyřicet k pohovorům, kde se zkouší i týmová spolupráce. Nakonec jen patnáct až dvacet uchazečů nastoupí do výcviku. Ten trvá zhruba dva roky a během něj vypadne další polovina.
Toto zaměstnání se řadí mezi nejstresovější. Vnímáte to tak?
Je to určitě zodpovědná práce, ale není to tak, že bychom byli od rána do večera ve stresu. Navíc práci řídícího letového provozu dělají psychicky odolní lidé, ostatní výcvikem neprojdou. Sama za sebe nemůžu říct, že by to pro mě byla obrovská nálož stresu, moje vnímání je v tomto ohledu asi jiné. Dokud se děje, co se dít má, je to pohodová práce. Jakmile se ale něco stane, je potřeba odolat krátkodobému stresu, zachovat klidnou hlavu a vymyslet co nejlepší řešení. Náročné je to třeba v létě, když jsou bouřky.
Zachovat si chladnou hlavu. Dá se to nějak naučit? Máte nějaké tipy?
Nejprve se zhluboka nadechnu a vydechnu. Je důležité se na chvíli zastavit a udělat si od situace malý odstup. Podívám se, jestli je to opravdu tak horké, jak to vypadá. Navíc tam nejsem nikdy sama, můžu se tedy poradit, poprosit o pomoc, když už cítím, že je stresu na mě příliš.
Když se pak situace zklidní, můžeme požádat o pauzu, protože tělo na zátěž často reaguje se zpožděním. Potřebujeme se projít, vyklepat si ruce, prostě to rozchodit. Třeba kolegyně šla jednou do sprchy. Navíc máme speciální prostor na odreagování. Je tam fitko, spací boxy, můžeme si číst knížku nebo jinak relaxovat. Často čelíme krátkodobému stresu, domů ale odcházíme s čistou hlavou.
Pojďme to trochu odlehčit. Letí Čech, Rus a Američan… Dál raději pokračovat nebudu, ale povězte mi, existují ohledně leteckých společností nějaké stereotypy?
Určitě. Ve výcviku se o nich nedozvíte, ale je dobré s nimi pracovat. Přemýšlím, jak si můžu dovolit být konkrétní… Mojí noční můrou je, že bude mít problém čínská společnost, protože jejich posádce je prostě špatně rozumět. Britové jsou zase pověstní tím, že přijedou k dráze, zahlásí, že ještě čekají na dokumenty k odletu, a pak to tam blokují. Holanďani se zase pokaždé přihlásí, že mají zpoždění, jestli by tedy nemohli dostat nějakou zkratku. Každá společnost má svoje specifika a i toto mě na mé práci baví.
Vy ale kromě letadel řídíte i domácnost se dvěma malými dětmi. Jak se vám to daří skloubit s náročným směnným provozem v práci?
Upřímně, v práci mi to jde asi líp než doma. Určitě bych ji nemohla vykonávat bez podpory partnera a dalších členů rodiny. Přítel také pracuje na směny, takže se doma střídáme. Občas se stane, že si jenom podáme děti mezi dveřmi. Já chodím do práce na tříčtvrteční úvazek, partner má osmdesátiprocentní. U armády jsou ale pětadvacetihodinové směny, takže jde do práce třeba šestkrát do měsíce. Staršímu chlapečkovi je tři a půl roku, ten už chodí do školky. Mladšímu synovi je rok a půl a v péči o něj se střídáme. Není to snadné, ale zatím jsme přežili a věřím, že už to bude jenom jednodušší.
Vy jste se do práce vracela vždy po půl roce mateřské dovolené a předpokládám, že mezi kolegyněmi nejste výjimkou. Pokud totiž letový provoz neřídíte delší dobu, musíte jít znovu do zácviku. Jak náročné to pro vás bylo?
Když se vrátíte za méně než rok, děláte zácvik bez zkoušky, delší pauze se proto většina z nás snaží vyhnout. Po půl roce jsem do provozu snadno znovu naskočila. Je skvělé, že dostaneme úvazek, o který si řekneme, zaměstnavatel nám vždy vyjde vstříc. Já se po půl roce vracela zhruba na dva dny v týdnu. Ale samozřejmě návrat někdy není úplně jednoduchý. Kolegyně třeba ve své hodinové pauze odsávaly mléko nebo jim rodinní příslušníci vozili děti na kojení. Jsme úplně normální matky, kromě hořícího motoru letadla řešíme i příkrmy a pokakaná bodýčka. S malými dětmi ani s piloty si moc nepopovídáte. S letadly komunikujete jen takzvanou frazeologií, protože na delší rozhovor není čas.
Uděláte mi na závěr malý rychlokurz?
CSA one two three runway two four clear to land. Teď jsem řekla pilotovi Českých aerolinií, že může přistát na dráze.
Markéta Fraňková (30)
- K řízení letového provozu se dostala náhodou přes svého otce, který se věnuje hobby letectví.
- V roce 2017 prošla náročným výcvikem a stala se v té době nejmladší řídící letového provozu.
- Tvrdí, že stresové povolání je důležité kompenzovat koníčky. Pro ni je to jízda na koni a sport.
- Má přítele a dva malé syny.
Anna Kovačič
Zdroj: 09.11.2023, ona.iDNES.cz ~ Žena a život ~ Rubrika: Vztahy ~ Vydavatel: Mafra, a.s.
https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/ridici-letoveho-provozu-marketa-frankova-domacnost-zena-a-zivot.A231107_102412_ona-vztahy_cerv