Rok se s rokem sešel a tak jsme již potřetí zamířili na basketbalový turnaj CBC Touch and Go. Jubilejní 10. ročník hostila bulharská Sofie a hned na začátek se sluší říci, že organizačně se vše povedlo na výbornou. Stejně jako se každý rok rozrůstá počet týmů v turnaji, roste i počet členů našeho týmu a s tím i naše ambice. Po desátém a osmém místě v předchozích dvou letech jsme si dali za cíl naše umístění opět o něco vylepšit. 10 hráčů (z toho jeden nový Hightower z řad ŘLP žáků, jedna motorová myš od pseudopilotů a již osvědčené posily z řad techniků) plus nezbytný Gin & Tonic kustod dávali tušit, že máme slušně našlápnuto.
Již tradičně se první večer během kapitánského dýchánku rozlosovávají skupiny. Vzhledem k výsledku by člověk řekl, že nám do základní skupiny los přidělil nasazený tým ze Srbska, naše rivaly Němce a nováčky z Holandska díky tzv. karlovarské losovačce. Obě losující kapitánky (týmu Praha i německých The Airballs) však svorně prohlašují, že vše proběhlo v naprostém pořádku. Tušili jsme, že o postup ze skupiny z druhého místa do Top 8 budeme bojovat s Němci, což se po prohře se Srby a výhře nad Holanďany naplnilo. Matematika byla jasná – kdo vyhraje souboj ČR vs. Německo, postoupí do čtvrtfinále. Právě s Němci jsme před rokem o bod prohráli, takže jsme měli dvojnásobnou motivaci. Po lehce nervózním začátku, kdy to vypadalo, že je na obou koších poklička, jsme se ještě před půlkou zápasu odpoutali a vyhráli rozdílem třídy 27:6. Po bujarých oslavách a s pocitem, že horší než minulý rok neskončíme, jsme druhý hrací den nastoupili ve čtvrfinále proti domácím Bulharům. I těm jsme měli co vracet, protože nás vloni ve stejné fázi turnaje porazili o 20 bodů. Brzy se však ukázalo, že letos hrají proti úplně jinému týmu (názorné taktické porady se skleničkami G&T a golfovými míčky přinesly své ovoce). Od začátku to byla obrovská bitva pod oběma koši. Na naší straně dominovala perfektní týmová obrana, která postupem času více a více znervózňovala domácí. Ve vyrovnaném a vyhecovaném zápase, kdy jsme ještě 22 sekund před koncem prohrávali o jediný bod, nám domácí nesportovními fauly a technickou chybou za diskuzi s rozhodčími darovali 5 trestných hodů a my jsme zápas otočili. Z radosti nad tímto úspěchem vznikl nový týmový pokřik, který nás zavedl do centra Sofie a minimálně polovina týmu zapomněla, že nás druhý den čeká bitva o medaile. Opilí nejen pocitem vítězství jsme se po cestě zpět na hotel nechali až přiliš jednoduše okrást bulharskými taxikáři, nicméně to nám ani moc nevadilo, protože i tak byly jízdy po městě až směšně levné – mají se v Bulharsku ještě co učit od svých pražských kolegů. Pojem “Sekošův taxík” se však stal legendárním.
Poslední hrací den jsme odehráli semifinále s Bosnou a zápas o třetí místo se Srbskem. Oba dva zápasy jsme prohráli a sportovně musíme uznat, že všechny týmy, které se umístily nad námi, byly lepší a čtvrté místo bylo pro letošek maximálním možným výsledkem. Chtěl bych zde poděkovat všem, kteří se za náš podnik turnaje zúčastnili. Každý měl v týmu svoji nezastupitelnou roli.
Ná závěr jenom dodám, že neusínáme na vavřínech a ihned začneme trénovat na další ročník, který bude příští rok hostit slovinská Lublaň. Těšíme se a doufáme, že příště pojedeme v ještě větším počtu.
Případní zájemci o tréninky či účast na turnaji můžou kontaktovat Lukáše Ficnera (ficner@ans.cz) či Věrku Matějovou (matejova@ans.cz).