Z médií často slýcháme, že být řídícím letového provozu je velice stresovou záležitostí. Ano, stres je pojem, který je skloňován dnes a denně, a to nejen v tomto zaměstnání, ale v uspěchaném světě 21. století celkově. Proto je pro nás nesmírně důležité umět s ním pracovat. Je mnoho cest a způsobů, jak se stresu zbavit, jak ventilovat pracovní zátěž nebo prostě jak upustit páru. Spolehlivým pomocníkem při odbourávání stresu se ukázal SPORT. Řada našich kolegů má tuto metodu zvládnutou na jedničku, důkazem toho je o víkendu pořádaný závod Dračích lodí, kterého se letos poprvé zúčastnil i tým Řízení letového provozu, s. p.
31. srpna – 2. září 2018 se letos již po třinácté konaly závody Dračích lodí v Berouně. A jaký byl letošní ročník poprvé i s posádkou ŘLP, s. p., jsme se zeptali Jakuba, jednoho z účastníků našeho týmu. Tady je jeho odpověď:
„U nás mezi řídícími fungují mnohaleté tradice různých sportovních týmů – FOTBALOVÝ tým letos bojoval v Německu a Portugalsku, HOKEJOVÝ tým měl své turnaje na Slovensku a v Rusku, skupina LYŽAŘŮ soutěžila na severu Švédska … Napadlo nás, že bychom mohli přidat také nějaký vodní sport, proto jsem pozval své kolegy do mého „domovského“ Berouna a založili jsme (snad) úspěšnou tradici účasti týmu ŘLP na klání dračích lodí. Výhodou je, že tato aktivita není časově náročná (je pouze jednodenní), takže i v náročném letním provozu, který panuje nad českým nebem, jsme si dokázali udělat čas, poskládali jsme tým a vyrazili do boje.
Z důvodu pracovního vytížení jsme v pátek vypustili dobrovolný trénink přímo na vodě a taktiku jsme namísto toho probírali pouze teoreticky, o to však důkladněji, až do pozdních nočních hodin. Navíc jeden z kolegů o půlnoci vstoupil do svého narozeninového dne (jmenuje se Robin, je mu čerstvých sedmadvacet a děvčata – je single!), takže je logické, že se nám večerka malinko protáhla.
V sobotu nás čekaly celkem tři jízdy, trať měřila dvě stě metrů a vypadalo to jako hračka. S odstupem dvou dnů mohu říct, že to hračka nebyla! První jízdu jsme se ještě hledali, nebyli jsme příliš sladění, někteří z nás možná ještě trochu spali (dosáhli jsme času 1:03:25), druhá byla již o poznání kvalitnější (1:00:13) – dostali jsme se tak do boje o 17. místo (z celkových 40 účastníků!). Nakonec jsme skončili osmnáctí, což je při premiéře jistě solidní úspěch. Ještě důležitější však je, že si to všichni účastníci i přes nepřízeň počasí užili, a jednohlasně jsme se shodli, že napřesrok pojedeme zase – a tentokrát to dáme pod minutu!
Díky patří našemu zaměstnavateli za uhrazení startovného a poskytnutí epesních týmových triček, která nám všichni záviděli. Ostudu jsme (téměř) jistě neudělali!“